08 – Bipolární tranzistory
Malý signál ovládá velký proud. Tranzistor je základní stavební kámen celé moderní elektroniky.
Zapojení

NPN tranzistor T1 (levá větev):
- SW1 → R2 (10 kΩ) → báze T1
- +5 V → R1 (1 kΩ) → LED1 → kolektor T1
- emitor T1 → GND
PNP tranzistor T2 (pravá větev):
- SW2 → R4 (10 kΩ) → báze T2
- +5 V → emitor T2
- kolektor T2 → R3 (1 kΩ) → LED2 (zelená) → GND
Co je tranzistor?
Tranzistor je elektricky řízený spínač — nebo zesilovač, podle toho jak ho zapojíš. Má tři vývody:
- Báze (B) — vstupní signál, řídí tranzistor
- Kolektor (C) — kudy teče „velký" proud
- Emitor (E) — společná zemní reference
Malý proud do báze otevře tranzistor — dovolí velký proud téct z kolektoru do emitoru (NPN) nebo z emitoru do kolektoru (PNP).
NPN vs. PNP — co je jinak?
NPN (T1): Přiveď kladné napětí na bázi → tranzistor se otevře → LED1 svítí. Myslíš si na to jako na „páčku dolů = zapnuto".
PNP (T2): Tranzistor se otevře, když bázi stáhneš k záporné straně — tedy ji přiblížíš k GND. U PNP je emitor na kladném napájení a řídíš odpojením, ne připojením.
Stiskni SW1 — LED1 (červená) se rozsvítí. Stiskni SW2 — LED2 (zelená) se rozsvítí.
Proudové zesílení a výpočty
Zesílení β (hFE)
Klíčová vlastnost BJT je proudové zesílení β (někdy psáno hFE):
kde IC je proud kolektorem [A], IB proud bází [A] a β zesílení (typicky 100–500 pro běžné tranzistory).
Malý proud bází → velký proud kolektorem. Tranzistor „zesílí" řídící signál.
Výpočet bázového odporu
Chceme, aby T1 byl plně otevřen (nasycen) a LED1 svítila. Proud LED: přibližně 3 mA (ULED ≈ 2 V, R1 = 1 kΩ → IC = (5−2)/1000 = 3 mA).
Pro jisté nasycení (obvykle βmin ≈ 10× přebytek):
Napětí na R2: , takže:
Tři pracovní oblasti
- Saturace — tranzistor plně otevřen, funguje jako uzavřený spínač (UCE ≈ 0,2 V)
- Aktivní oblast — tranzistor zesíluje (IC = β · IB), základ analogových zesilovačů
- Uzávěr — tranzistor zavřen, IC ≈ 0, funguje jako otevřený spínač
Pro spínání (LED, relé, motor) chceš saturaci. Pro zesílení signálu chceš aktivní oblast.
Ebers-Mollův model a tranzistor jako zesilovač
Ebers-Mollův model
Přesný matematický popis BJT kombinuje dvě diody a řízené proudové zdroje:
V aktivní oblasti (VBE > 0, VBC < 0) se zjednodušuje na:
kde IS je saturační proud (~10−15 A) a VT ≈ 26 mV. Proud kolektoru je exponenciálně závislý na VBE — přesně to dělá BJT skvělým analogovým zesilovačem.
Malý signální model — common emitter
Zapojení se společným emitorem (common emitter) je základní zesilovač:
- Vstup na bázi, výstup na kolektoru
- Napěťové zesílení: Av ≈ −gm · RC
- Transkonduktance:
Pro IC = 3 mA:
Přechodová frekvence fT
BJT přestane zesílovat nad frekvencí fT (tranzitní frekvence):
kde Cbe a Cbc jsou kapacity přechodů [F].
Běžné NPN pro nízké frekvence (2N2222, BC547) mají fT kolem 150–300 MHz. RF tranzistory zvládají GHz.
BJT vs. MOSFET
BJT je proudem řízený (vstup je proud do báze, ≈ μA). MOSFET (deska 09) je napětím řízený a do hradla nepotřebuje téměř žádný proud. Proto MOSFET převládl v digitální elektronice — miliardy tranzistorů v CPU by spotřebovaly příliš energie, kdyby každý potřeboval bázový proud.
Doporučená literatura
- Sedra & Smith: Microelectronic Circuits — BJT, zesilovače
- Razavi: Design of Analog CMOS Integrated Circuits — malý signální modely
- Horowitz & Hill: The Art of Electronics — praktické tranzistorové obvody